ztrhati dok. 1. (koho, co) poškodit, zničit přílišným namáháním, přepětím: z. koně zchvátit, uhnat; ta nemoc ho ale ztrhala!; z. si při zvedání žíly na nohou; nadřít se do ztrhání (čast. roztrhání) těla; vypadal, jako by ztrhal bank rozbil, mnoho vyhrál; tech. z. šroub, závit 2. ob. expr. (koho, co) ostře zkritizovat, nepříznivě posoudit; odsoudit 2, ztepat: kritika ho ztrhala; novou komedii v novinách ztrhali 3. kniž. a zast. (co) (zprav. nadměrným namáháním) přetrhat 1, potrhat 1, roztrhat 1: z. přízi (R. Svob.); knihy zkazili a ztrhali (Pal.); přen. z. niť chtěl života (Mach.) přervat, spáchat sebevraždu; z. svazky přerušit, zrušit 4. řidč. ob. expr. (co) provést 4, vykonat 1, zastat 1, potrhat 5: všecko by chtěl z. sám (Rais); ztrhati se dok. 1. poškodit se, zničit se, ublížit si přílišným namáháním, přepětím; potrhat se 2, přetrhat se 2, namoci se: mohli se z., jak se činili; smíchem div se neztrhala (Klost.); iron. div se neztrhal horlivostí; zast. na mysli se z. (Svět.) zešílet; přen. expr. mráz se ztrhá poleví; ticho se ztrhalo (Baar) 2. kniž. přetrhat se 1, potrhat se 1: ztrhaly se jim postroje (Vanč.); struny se mu ztrhaly (Lum.) popraskaly; přátelské svazky se ztrhaly (Jir.) přerušily, zrušily se; — ned. ztrhávati, ztrhovati; — rozl. od strhati