zvířecí příd. 1. zvířatům vlastní, ze zvířete pocházející, zvířat se nějak týkající: z. kůže, maso, kosti; hlasy lidské i z.; z. stopa; z. mládě; z. nákazy; z. pěšina (Olb.) kudy chodí zvěř; zast. z. spodky (Mácha) koženky; z. nohavice (Baar); liter. z. epos jehož hrdiny jsou zvířata; z. báje 2. připomínající zvíře: z. fyziognomie; tupé, z. tváře; žena z-ho vzhledu (R. právo) 3. zvířecký 2, nízký 5: z. vášeň; z. chtíč 4. řidč. a poněk. zast. zvířecký 1, surový 3, bestiální: z. mučení (Jir.); z. čin (Jir.), z. surovost (Vrchl.); z. zvrácenost (Z. Nej.)