zvláštní příd. 1. jiný než ostatní, jiný než obvykle, obyčejně; podivný 1, neobvyklý, mimořádný 1, výjimečný (op. obvyklý): ty jsi z. člověk!; přihodila se mi z. věc nevídaná; nic z-ho tam neuvidíte nevšedního; z. situace jedinečná, ojedinělá; z. druh karafiátů neobyčejný; mám z. pocit u srdce divný; dílo vzniklé za z-ch okolností podivuhodných; z. znamení na těle 2. mající osobitý charakter, zaměřený, určený jen k urč. věci, k urč. cíli: z. cvičiště; z. vlastnosti paliv specifické; z. školení; oddělení pro z. úkoly speciální; z. vydání novin; z. léčebná péče na kt. není zprav. právní nárok, lázeňská, v ozdravovně ap.; musíš mít z. povolení; dipl. velvyslanec ve z. misi, ve z-m poslání; dopr. z. vlak, z. letadlo vypravené mimo normální dopr. řád pro mimořádné příležitosti; práv. z. soud (vojenský n. rozhodčí); škol. z. škola pro děti, kt. pro nedostatky v rozumovém vývoji nestačí splnit požadavky ZDŠ; z. tělesná výchova (v ZDŠ) pro mládež s vadami n. odchylkami od normálního vývoje 3. mimořádně veliký; mimořádný 2: projevil z. horlivost; požívá z. úcty; není žádná z. krasavice; měl z. zalíbení v klepech; na to kladu z. důraz speciální 4. oddělený, samostatný: pokoj se z-m vchodem; mám na knihy z. skříň; z. otisk separát; psaní doručené z-m poslem 5. poněk. zast. (komu) vlastní 5, příznačný (pro koho), charakteristický, typický 2: povstaly ženské soudy, které rozhodovaly o tom, co je ženě nejzvláštnější, o lásce (Ner.); přísl. zvláštně v. t.; podst. zvláštnost v. t.