zvyk, -u m. (6. mn. -cích) 1. ustálený způsob jednání osvojený pravidelným opakováním urč. činnosti; obyčej, zvyklost 1: dobrý z. chodit časně spát; nezdravý z. kouřit v místnosti; mít něco ve zvyku; dělat něco ze zvyku; podle zvyku; bylo zvykem, že...; zast. po zvyku svém (Jir.); z. je druhá přirozenost (pořek.) 2. mn. zvyky tradiční obyčeje charakteristické pro urč. společenský celek, přecházející z pokolení na pokolení: staré lidové zvyky a mravy zvyklosti; zachovávat vánoční zvyky