čep, -u m. (6. j. -u) 1. dřevěná zátka sudu: sudy vína bez čepů; vytáhnout, vyrazit č.; pivo od čepu čerstvé; pivo mladé č. vyráží (přísloví) mládí je bujné; raději čepem nežli křížem se žehná rád pije, raději, než se modlí 2. rybn. čap: pouštět vodu čepem; plavat k čepu 3. tech. část hřídele uložená v ložisku tak, aby se mohla otáčet; součást ke kloubovému spojování různých částí: válcový, kulový, kuželový č.; ojniční a ložiskový č. zalomeného hřídele; kolo se otáčí v čepech; pístní č.; č. s hlavou 4. tech. výstupek na jednom ze spojovaných kusů dřeva zasahující do dlabu druhého kusu: spojovat na čepy, do čepu 5. med. povrchové poškození tkáně jdoucí kuželovitě do hloubky: č. v mandlích; č. nežitu, vředu 6. anat. výčnělek čepovce, kolem něhož se otáčí první krční obratel; zdrob. čípek v. t.