či sp. 1. souřadicí vyjadřuje vylučovací poměr souřadných větných členů n. vět v otázce přímé n. nepřímé (první člen n. věta beze sp. n. se sp. zda, zdaž, zdali, -li) a v přípustce (u prvního členu n. věty sp. ať, nechť, nechať); nebo: být, či nebýt?; co červená se pod lesem, zda vrbka to, či mák? (Heyd.); tuší to, či netuší?; ať to uzná, či nikoli; ať tak či onak †2. či – či uvádí oba členy vylučovacího spojení; buď – nebo: ve hře dělala chyby, či schválně, či zapomenutím 3. řidč. a kniž. uvádí druhý člen i v jiných než výše uvedených vylučovacích spojeních; nebo, anebo: naším heslem bylo: Buď peklo, či nebe! (Mah.); zjevil se dravec, jestřáb či krahulec (Jir.), je nemocný či co; ta či ona kapitola leckterá †4. spojuje různá pojmenování téže věci; neboli, čili: Poříčská či Špitálská brána 5. připojuje větný člen n. větu, které opravují n. doplňují předcházející výraz n. vyjádření (obyč. ve spoj. či spíše, či lépe, či raději, či už, či jen, či aspoň, či vlastně); nebo: mlynář, či lépe pan otec (Něm.); najdeš štěstí, či aspoň klid; na prkno vyvedli, či vlastně vytáhli nebohou oběť (Jir.) 6. uvádí dodatečnou zjišťovací otázku po okolnosti, která by vylučovala uskutečnění obsahu předcházející věty; nebo: přijdeš večer? Či snad máš jiné povinnosti?; mohli byste zazpívat! Či už neradi zpíváte? 7. částice bás. uvádí samostatnou (obyč. dvojčlennou) otázku, která není v přímém významovém vztahu k předcházející větě; což: či svíce to? — to divně svítí, či píseň to? — to divný vzdech (Slád.) †8. sp. podřadicí uvádí nepřímou otázku; zda, zdali: nevěděl, či to má poslat