říkati ned. 1. k říci 1-6: piš, co ti budu ř.; říkej nám to pěkně po pořádku; říká, abychom se vrátili; ř. vždy pravdu; ř. vše otevřeně, přímo, do očí; každý říkal nejstarší vzpomínku (Ner.) (řidč.) vypravoval; není tu, jak se říká (jak říkáme), ani živé duše; ve vsuvkách v platnosti přísl.: bylo to blízko — co říkám — blizoučko či vlastně; ba dokonce; je to tak říkaje (říkajíc) nehoráznost možno říci; začínal, tak říkajíc, vařit z vody (Vach.) skoro; zast. okénka bys říkajíc dlaní zakryl (Herb.) téměř, tak řka; – je nevinen, jeho oči to říkají; stopy nic neříkají nedokazují, nejsou důležité; – co tomu říkáte? o tom soudíte; co říkáte novému spolupracovníku?; říkají o něm, říká se, že...; ať si říká kdo chce co chce; přen. co tomu budou ř. nohy jak budou reagovat (na námahu ap.); – neříkejte to na mne, ale já jsem na to zapomněl neprozrazujte; – ř. si často o dovolenou žádat dovolenou; říkal nám o peníze; pomohl, přišel bez říkání bez vyzvání, bez prošení; expr., iron. o tu kritiku si zrovna říkal; – říkali jsme si se ženou, že na to ušetříme domlouvali jsme se; říkal si, že tam už nepůjde; ♦ já neříkám tak ani tak nemohu n. nechci vyjádřit svůj názor; nic proti tomu neříkám nemám námitek; ř. někomu něco do pera předříkávat, diktovat; co ty můžeš ř. o bídě (o bolesti ap.) nic o ní nevíš; neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil (přísloví) neraduj se předčasně 2. nazývat, jmenovat 3: říkají mu Pavel; jakpak ti říkají?; říká se tam u Nováků; tomu se říká ramenářství; říkali jim trhani; hovor. expr. to si říkáš, to si chceš říkat rozumný člověk?; přen. rozum jí říkal, aby mlčela (Baar) nabádal ji; ♦ ob. neříká mu to pane nepatří mu to, nevlastní to; tomu se říká pane (o něčem znamenitém, výtečném) 3. poněk. zast. číst 1; (co) pronášet 1, odříkávat I (často mechanicky něj. text): ř. si v knize, z knihy; – ř. formuli po někom; ř. (si) verše; ř. modlitby ○ předp. do-, na-, nana- se, pod-, pod- se, pona- (si), prona- (zprona-), pře-, při-, roz-, rozna- se, vy-, vyna-, vyna- se, z- se, za-, za- se, zana- (si); → nás. říkávati ○ předp. v. říkati kromě zdvojených (nana- se,... zana- (si))