Šalomoun, Šalamoun (*Salomon Čech), -a m. 1. jen Šalomoun osobní jm. mužské 2. jm. izraelského krále známého (podle bibl. podání) moudrostí: Š-ův chrám; Š-ova píseň Píseň písní; moudrý Š-ův rozsudek (podle bibl. podání ve sporu dvou matek o dítě); být moudrý jako Š.; rozsoudit něco jako Š.; myslí, že spolkl Šalamouna (Rais) že je nejmoudřejší; zeměp. Šalomounovy ostrovy vých. od Nové Guineje; šalomoun, šalamoun, -a m. (1. mn. -i, -ové) řidč. expr. moudrý člověk: ten si umí ve všem poradit, to je š.