šílený příd. 1. takový, kt. pozbyl zcela rozumu, stižený šílenstvím; mající, projevující takové rysy: š. člověk; prchat jako š. pomatený; – š. pohled; š-é představy; š. děs; expr. š-é počínání nesmyslné, nerozumné, nerozvážné, ztřeštěné, bláznivé; š-é spekulace krajně odvážné, riskantní; š. výkřik děsivý; š. smích nepříčetný 2. expr. nesmírně velký; obrovský 1, úžasný; nadmíru intenzívní; prudký 2: š-é sumy peněz; š-é množství uprchlíků; – š-á vášeň, žárlivost; š-á bolest; š-é zvonění 3. expr. nesmírně rychlý 1: š. útěk, let; š-é životní tempo; závody zrovna š-é; → přísl. šíleně: š. vyhlížející zuřivec; š. hledět na někoho; – expr. š. utrácet; – expr. š. krátká doba; – expr. š. prchat; → podst. šílenost v. t.; — v. též šíleti, šíliti