šept, -u m. (6. j. -u) 1. kniž. zašeptnutí, šepot: neozval se ani š.; š. milenců (Čech); přen. bás. stromů š. (Vach.) 2. řidč. tichý, nezvučný hlas: ptala se nesmělým šeptem (Tyl); říci zřetelným šeptem (Maj.) 3. zprav. mn. šepty poněk. zast. po straně, potají šířená zvěst, zpráva: bezpečného neslyšel nic, jen samé šepty (Hol.); šly šepty od ucha k uchu, že... (Maj.); už letěl po setninách šept, oč se vlastně jednalo (Šrám.); — v. též šeptem