škaredý (*škaredný Prav.) příd. (op. hezký 1, 2) 1. ošklivý 1, šeredný 1, nevzhledný, nehezký 1, nepěkný 1: š. obličej; š-á ženská; š. klobouk 2. ošklivý 2, šeredný 2, nepěkný 3, protivný 4, odporný 1, zlý, nevlídný: š-é pohledy; š-á slova; š-é úmysly ohavné; být na někoho š.; hovor. expr. mít s něčím š-é opletačky značné, nepříjemné, šeredné 3; š-é počasí; poněk. zast. ob. ve spoj. Š-á středa před Zeleným čtvrtkem; expr. mračí se jako Š-á středa; — zpodst. *škaredo, -a s. škaredost: posupně nás měřil š-em očí (Mach.); → přísl. škaredě: š. vypadat; – š. jednat; hovor. š. ho zbili hodně; → podst. škaredost, -i ž. šerednost: š. tváře; – š. jednání