štráf, -u m. (6. j. -u) (z něm.) 1. poněk. zast. ob. pruh I 1, 3: š. na šatech; barevný š.; – zelené štráfy polí; expr. jaképak s tím štráfy (Poláč.) (čast. štráchy) okolky †2. nájezd 1: vojáci vraceli se ze štráfu (Wint.); loupežný š. (Rezek); zdrob. štráfek v. t.; štráfový příd. poněk. zast. ob. k 1; štráfatý: š-é kalhoty