Žid, -a m. (1. mn. -é) (Židovka, -y, †Židovkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, Pal., ž.) (z hebr.) 1. příslušník semitského národa pocházejícího z území Palestiny; Semita 2: starozákonní Židé; norimberské zákony proti Židům 2. Židy, -ů m. pomn. zast. ob. (kdysi) židovská čtvrť n. ulice, ghetto; Židovské Město, bývalá pražská židovská čtvrť: dostanu něco laciného v Židech (Tyl); omladina ze Židů (Herrm.); — žid, -a m. (židovka, -y, nář. židová, -é, Pitt., ž.) vyznavač mojžíšského náboženství; izraelita: ortodoxní ž.; pokřtěná židovka; v ust. přirovnáních chytrý, mazaný jako ž.; bloudit jako věčný ž. Ahasver; drží k ní jako ž. k víře (Svět.) věrně, oddaně; ♦ je nad žida (Maj.) velmi obratný obchodník; tma jako v židově ranci (Šmil.) hluboká; → expr. zdrob. žídek (Hol.), řidč. židek (Haš.), -dka m. (mn. 1. -dkové, -dci, 6. -dcích); židovička, řidč. židovinka (Jir., Rais aj.) (*židovečka Kos., *židověnka V. K. Jeř.), -y ž.: hezká ž.; — žid, -u, -a m. (4. j. též -a) 1. zast. ob. druh banku: už je v "židu" sto padesát dolarů (Herrm.) 2. druh lid. figurálního tance; židovka 2, židovská (Ner.) 3. nář. nežit (Šír) 4. nář. skvrna 1, šmouha: na košilce se objevil ž. (Kos.) 5. poněk. zast. ob. něco podřadného, horší jakosti: nejhorší druh knoflíků byli židi (Lid. nov.)