žaludek, poněk. zast. a ob. žaloudek (Mrš.), -dku m. (6. mn. -dcích) svalový vakovitý orgán v břišní dutině, sloužící k promíšení potravy trávicími šťávami: plný, zkažený ž.; sklenička pro ž. žaludečního likéru; na lačný ž. ráno před jídlem; s lačným ž-em hladový; něco do ž-u k jídlu; mít prázdno v ž-u hlad; ž. se obrací, zvedá chce se zvracet; dělá se mu špatně od ž-u; zkazit si, spravit si ž.; ž. jí neslouží; ž. mně špatně bere (Rais) nechutná mi; ž. se ozývá, hlásí se, upomíná někoho chce se jíst; starat se jen o ž. nemít duševní zájem; jídlo vznešenému ž-u nechutnalo (Něm.) člověku; ♦ expr. vyprat, vypláchnout, vyčistit někomu ž. vyhubovat mu; mít někoho, něco v ž-u, mít někoho, něčeho plný ž. nenávidět ho, to; někdo, něco mu leží v ž-u vzbuzuje u něho odpor, nenávist; vidět někomu až do ž-u důkladně ho znát; mít kachní, dobrý ž. být stále hladov, všechno sníst; mít velkou trpělivost; nemá teplou lžíci v ž-u nejedl nic teplého; má místo ž-u řešeto (ob.) hodně jí a netloustne; nemít na něco dosti silný ž. (Včel.) nemoci vykonávat něco proti svému přesvědčení; med. vyčerpat ž.; snížení ž-u; překyselení ž-u; zool. složený ž. (přežvýkavců); žvýkací ž. (hmyzu); → expr. zdrob. žaludeček, poněk. zast. a ob. žaloudeček (Staš., Herrm.), -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)