Fridolín, -a m. (1. mn. -i, -ové) osobní jm. mužské; přen. zast. typ hodného, ctnostného jinocha (podle povídky něm. spisovatele Christopha Schmida): kruhy (čtenářů), které sobě výhradně libují v dobrých F-ech nebo v divotvorných Fortunátech (Ner.); zlý Dětřich a ctnostný F.