přísl. a sp. I. přísl. 1. naznačuje místní n. časovou hranici n. míru, jíž bylo dosaženo n. jíž lze dosáhnout, mez, k níž se došlo n. k níž je možno dojít, zprav. ve spoj. s předložkovým výrazem (s předložkami do, k, na, po), který zesiluje: postoupil až na samý kraj hráze; prohlížel si ji od hlavy až k patě; od jara až do zimy; zůstal tam až do konce; může přijít pět až deset lidí; vypít kalich utrpení až do dna; promoknout až na kůži; říznout se až do krve; láska až za hrob; až do těch hrdel a statků; zamilovat se až po uši; mít něčeho až do aleluja; mít něčeho až po krk víc než dost; až na věky věkův; nepořádný až hanba; ve spoj. až na s význ. vylučovacím, mimo, kromě: všichni až na jednoho; zaplatit všechno až na deset korun 2. vyjadřuje stupňování; dokonce, ba i: vystoupil mu až pot na čele; až se zapotil, když tu zprávu uslyšel; obrázek rozpálil v hochu vášnivou touhu až závist (Jir.); bledý až zsinalý; řekněte mi, babičko má, co se dobře dává, je-li ochořelá hlava bolestí až žhavá (Ner.) 3. vyjadřuje, že nějaký děj nastává později, než bylo očekáváno, ne dříve než za jistých okolností; teprve: přišel až večer; vlak jede až za dvě hodiny; to přijde na řadu až potom, až pak; až když budeš hotov s prací, můžeš jít s námi; šest krajin prošli, až v sedmé krajině zůstali (Erb.) II. sp. podřadicí 1. časová vyjadřuje, kdy nastane n. dokdy trvá děj věty hlavní; (teprve, tehdy) když: budu jíst, až budu mít hlad; půjdu domů, až budu hotov s prací; až voda začne vřít, hodí se do ní nudle; odešli, až slunce zapadlo; čekali, až zapadne slunce 2. účinková vyjadřuje výsledek n. míru děje; (tak, tolik, tak silně, tak mocně) že: tak promrzl, až celý zmodral; smál se, až se za břicho popadal; zpívali, až se hory zelenaly; tak dlouho prosila, až jí vyhověli; tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne (přísloví)