abstraktní (†abstraktný), řidč. abstraktivní [-ty- i -tý-] příd. (z lat.) vytvořený abstrakcí; pomyslný, pojmový, odtažitý (op. konkrétní, názorný): a. pojem; a. myšlení, líčení; vědy a.; a. botanika všeobecná; a. teoretizování; a. malba; jaz. podstatná jména a. pojmenovávající vlastnosti, děje n. pojmy smysly nevnímatelné (např. krása, běh, zlost, příčina ap.), abstrakta; mat. log. a. číslo které vyjadřuje počet prvků něj. třídy, při čemž nehledí na kvality této třídy, ani na kvality jejích prvků; → přísl. abstraktně, řidč. abstraktivně; → podst. abstraktnost, řidč. abstraktivnost, -i ž.