bělet, ned. (3. mn. -ejí, přech. přít. -eje) 1. řidč. též běleti se stávat se bílým; bělat: žita bělejí; vlasy mu rychle bělely šedivěly; obloha po dešti bělí jasní se: bělí se ráno; mlha se bělí a houstne; venku se bělí svítá *2. (co) činit bílým: kávu b. mlékem; — běleti se ned. jevit se bílým, bíle prosvítat: sníh se bělel na stráni; louka se bělí kopretinami; kaple se bělí v lese ○ předp. vy-, z-, za- se