bludný příd. 1. k blud 1; nesprávný, chybný, mylný, falešný: b. úsudek; b-á zásada, domněnka; b-á politika 2. k blud 2; kacířský: b-é učení; b-e Čechů plémě (Havl.) 3. řidč. dopouštějící se omylu, nesprávnosti, uvádějící v omyl; pošetilý, bloudící, zmatený: b. člověk; b. duch; b. nápad; b. věk 4. bloudící, sešlý z cesty; zbloudilý: b. chodec; b. koráb 5. sem tam, bez cíle chodící, sem tam se pohybující, potulující; toulavý, potulný, těkavý: b. rytíř; b-á duše; b-í studenti (Jir.); b. lid z cirkusu; b-é plemeno kočovné (cikáni); b-á krasavice (iron.) nevěstka; b. pohled; b-é světlo bludička; b-á hvězda (bás.) kometa n. meteor; ♦ chodit jako b-á ovce, duše být roztržitý, bezradný, nevědět kudy kam 6. vedoucí n. zašlý nesprávným směrem; zavádějící, zbloudilý: b-á cesta, pouť; být, octnout se na b-é cestě, přen. na scestí; zanést b. krok někam; vkročit b-ou nohou; b-é šípy, střely náhodné; b. pařez vodou nasáklý pařez valený po dně řeky; geol. b. balvan dopravený ledovcem do jiného prostředí, eratický; tech. b. vzduch který se vsává do plynových vedení stěnami a netěsněnými spoji; elektr. b. proud unikající z vodiče do okolí, nejč. do země, potulný 7. takový, v němž se bloudí, působící bloudění: b. kruh; ♦ pohybovat, točit se v b-ém kruhu nemít východiska; dostat se do b-ého kruhu pozbýt možnosti něco rozřešit; b. kořen báječná bylina, jejíž překročení působí podle lid. pověry zbloudění z cesty; překročit b. kořen nemoci nalézt cestu; → přísl. bludně, → podst. bludnost, -i ž.