boj, -e m. (o koho, co, pro koho, co; za koho, co, s kým, čím; proti komu, čemu; mezi kým, čím) 1. utkání zbraněmi, vojenský zápas: husitské boje, b. gladiátorů; b. u Domažlic bitva; b. předních stráží srážka, půtka, bitka, potyčka, šarvátka; krutý, krvavý, vražedný, zuřivý, lítý, rozhodný b.; b. na bodáky; b. na život a na smrt, na nůž nemilosrdný; podstoupit, podniknout, vypovědět, zahájit, svést, dobojovat b.; obrátit b. proti někomu; dát se, pustit se do boje (kniž. v boj); vyjít vítězně z boje; hotovit se k boji; stát v boji proti někomu; srazit, utkat se v boji; nastal b.; b. se strhl; došlo k boji; b. vzplanul; (ne)schopen boje; bojovat těžký b. přen. těžko se rozhodovat; přen. smrtelný, poslední b. umírání; ♦ zůstat v boji padnout; voj. útočný, obranný, střetný b.; b. v obklíčení; vzdušný b. letecký 2. nevojenský zápas, úsilí o dosažení něčeho, přemáhání někoho n. něčeho; zápas; snaha o překonání rozporů; svár, spor, rozepře: třídní, revoluční, osvobozenecký b.; politický, volební, náboženský b.; rukopisný, literární b.; pravopisné boje; zákulisní, skrytý, otevřený b.; b. s přírodou; b. o život, o chléb, o existenci; b. o snížení absence; b. za mír; sportovní b. zápolení; b. rozumu a citu; b. mezi povinností a láskou váhání, rozhodování se; podstoupit, vypovědět,... b. atd. jako ve význ. 1 až do (ne)schopen boje