brdo, -a s. (6. j. -u, -ě) 1. součást tkalcovského stavu: navádět b.; navádět osnovu do brda; být na jedno b., z jednoho brda úplně stejný; dělat něco na jedno b. stále stejně 2. nář. nevysoký kopec: na obzoru vlní se brda; zdrob. brdce, brdečko v. t.