brejlit (*brejlat) ned. (3. mn. -í) ob. (kam) 1. expr. dívat se brýlemi; čast. přen. hledět pozorně, zkoumavě, pátravě; dívat se krátkozrace: b. na arch papíru; vzal skla a se zájmem brejlil do novin; – brejlíš na to a nevidíš to 2. hanl. (na koho: ~) dívat se upřeně, neomaleně: co na mne tak brejlíš?; b. jako výr ○ předp. vy-, z-, za-; nás. brejlívat (o) bez předp.