chaos, -u m. (6. j. -u) (z řec.) 1. (podle starověkého názoru) nezměrný, pustý, prázdný prostor před vznikem uspořádaného světa: počáteční ch. 2. zmatek, nepořádek, změť: vyvolat, způsobit ch.; nastal ch.; hospodářský, vnitropolitický, myšlenkový ch.; mít v hlavě ch.; — chaotický [-ty-] (*chaosní, Ner.) příd. zmatený, neuspořádaný: ch. stav; ch-á směs; ch-é poměry; ch-á doba; ch. způsob práce; → přísl. chaoticky: ch. si počínat; → podst. chaotičnost, -i ž.