citovati ned. i dok. (z lat.) 1. (co) doslovně uvádět, uvést cizí výrok, cizí text: c. nazpaměť pasáž z Nerudy; citovaný zákon; přen. (koho) uvádět, uvést něčí výroky, citáty z jeho díla: c. Marxe 2. (co) uvádět název díla a místo v něm: c. použitou literaturu †3. (koho) volat, povolat, obesílat, obeslat (zprav. na úřad, k soudu ap.); expr. volat, povolat, často zbytečně n. proti vůli, citýrovat: byl citován k soudu a vyšetřován; c. někoho k loži umírajícího 4. jen ned. (koho) vyvolávat (duchy, ďábla ap.): umí i ďábla c. ○ předp. na- se, o-, u- se, vy-, za-; nás. citovávati ○ předp. o-