dělati ned. 1. být zaměstnán; pracovat: d. v továrně, na poli, na dráze, u stavů (na stavech); d. osm hodin denně, celou noc; umět d.; dnes se nedělá; nemít kde d.; ob. (koho) pracovat jako...: d. tajemníka; ♦ zhrub. d. jen hubou zahálet a o práci jen mluvit 2. (co) vykonávat, provádět vůbec něj. činnost, zabývat se něčím; konat, činit: d. dobrou práci; d. svou úlohu; d. svou povinnost; d. si svou práci; d. zkoušku, pokusy podnikat; d. přípravy k něčemu; d. řemeslo provozovat; d. dobré obchody; hovor. dělá literaturu studuje ji, píše ji, škol. slang. koná zkoušku z dějin literatury; hovor. (do čeho) pracovat v něčem: d. do filmu, do knihovnictví; d. všecko na dlouhé lokte; – co tu děláš? jak ses sem dostal, proč tu jsi; co stále děláš? jak žiješ; nic si z toho nedělej netrap se pro to, nevyčítej si to; ve spoj. s podst. jm. dějovým má funkcí jen formální, zvl. v odb. vyjadřování (často však nadbytečně a nevhodně): d. pozorování, měření; slang. d. pokoj uklízet; d. sena, o senách sklízet; ♦ to s tím nemá co d. nesouvisí; d. něco jen naoko předstírat 3. (co) dávat něčemu vznikat, něco uskutečňovat; vytvářet, tvořit, zhotovovat, vyrábět: d. nábytek, cihly, masti, květiny; d. šaty šít; d. svetr plést; d. svíčkovou vařit; d. koláče péci; d. ze starého nové; d. oheň, světlo; d. plány; d. někomu kázání, scény; d. hluk působit; d. dobrotu, ostudu; to nedělá dobrotu nevyhovuje, nepůsobí, neúčinkuje dobře; d. rozdíl; d. výjimky pro někoho; d. výjimky mezi někým rozlišovat; on dělá (čast. tvoří) čestnou výjimku liší se, není takový; d. vtipy, chyby; d. si laskominy, naděje; d. někomu starosti, radost; chtít d. dojem na někoho; dělá to dojem, že... budí, působí to dojmem; d. zázraky; to dělá divy velmi dobře, pronikavě působí; d. si smích z něčeho; řeka dělá hranici; to dělá škola, výchova; dělá mu to dobře lichotí mu to, rád to přijímá; lék, jídlo mu dělá dobře prospívá, svědčí, dobře naň působí, má dobré účinky; to mu dělá čest; to nic nedělá nevadí; to dělá mnoho znamená; ♦ šaty dělají člověka dobře oblečený člověk budí důvěru; d. dlouhý nos na někoho posmívat se mu; d. z komára velblouda (vola, slona) (expr.) nesmírně něco nadsazovat; dělat si z huby holinku (Něm.), záchod (zhrub.) lhát, neslušně mluvit; d. kříž nad někým, něčím vzdávat se naděje, že z někoho, z něčeho něco bude, že to s někým, s něčím dobře dopadne; d. někomu nohy (ob. expr.) stále někomu něco vytýkat, prohánět někoho; d. si zuby na něco (expr.) chtít něco získat, něčeho dosáhnout, mít na něco chuť; d. si blázny, dobrý den z někoho, z něčeho zesměšňovat někoho, něco, tropit si z někoho, z něčeho šašky; d. zlou krev působit nepokoj, rozbroje, vyvolávat spory; d. pomyšlení někomu, d. někomu, co mu na očích vidíme plnit každičké jeho přání; to mi dělá čáru přes rozpočet hatí mé plány; nestačím na to penězi; d. někomu těžké srdce, těžkou hlavu působit starosti; d. si z něčeho svědomí, zř. hřích (Něm.) vyčítat si něco; nic si z toho nedělá; dělat paseku (hovor. expr.) působit zmatek, nepořádek, výtržnost, rázně zakročovat; d. tanec, kusy, dílo, své divy (ob. expr.) hubovat, řádit, vyvádět; d. okolky, drahoty, milosti, cavyky (ob.) zdráhat se, váhat s něčím, upejpat se; d. někomu nějakou milost (ob.) poskytovat laskavost, službu, zprav. s netajenou nelibostí; d. furóre (poněk. zast. hovor.) budit pozornost, vyvolávat údiv, působit rozruch 4. (jak s kým, čím; jak) počínat si, vést si; nakládat, zacházet: d. s někým dobře, špatně; pak budeš mít se mnou co d. já proti tobě vystoupím; dělal, jako by neviděl tvářil se; pláčeš doopravdy, nebo to jen tak děláš?; dělej si, jak chceš; co bych s tím dělal?; co d. jaká pomoc; měl co d., aby uskočil jen tak tak se mu podařilo; dělej, ať jsi venku (ob.) pospěš si; dět. jak se dělá na slepice? volá; jak dělá pes? jaké zvuky vydává; ♦ ob. čert mu nedal dobře d. počínal si nevhodně, dal se k něčemu nedobrému zlákat; dělej co dělej ať se jakkoli namáháš 5. ob. expr. (jak; ~) vyvádět, řádit: d. jako blázen; ta dělala!; v té hospodě dnes zase dělají!; psi v noci hrozně dělali činili hluk 6. ob. zhrub. kálet: d. pod sebe, do postele; ♦ zhrub. dělá do vlastního hnízda mluví, jedná proti vlastní práci, haní práci kolektivu, k němuž patří; čert vždycky dělá na větší hromadu velké jmění snadno ještě vzroste 7. ob. dosahovat něj. míry; rovnat se: to dělá sto korun; kolik to dělá? výška dělá asi 25m; teplota dělá 15 °C; — dělati se ned. 1. vznikat, povstávat, vytvářet se, nastávat: na vodě se dělají kola; dělají se mu vrásky na tváři; před očima se mu dělají mžitky, černá kola; dělalo se mu zle, nanic, špatně; sliny se mi dělaly; laskominy se mu dělaly (v ústech); dělá se z ní hezké děvče; dělá se den, vítr, chládek, pěkně; d. se pro sebe (ob.) osamostatňovat se 2. expr. (s čím) dát si práci; namáhat se, pachtit se: d. se se složitými pokrmy; co se s tím tak děláš? 3. (jakým; ~) stavět se, tvářit se, přetvařovat se: dělá se horším, než je; d. se hloupým; jen se nedělej!; na tom pozadí se to dobře dělá vyjímá se; dělá se, jako by neslyšel; to on se jen tak dělá (že je nemocný) ○ předp. do-, do- se, na-, na- se, ob-, od-, po-, po- se, pře-, při-, roz-, s-, u-, u- se, vy- (přivy- si), vy- se, z-, z- se, za-, prodělati; vzdělati; → nás. dělávati, dělávati se ○ předp. v. dělati kromě u-, u- se