doma přísl. v místě svého stálého pobytu (ve svém bytě, ve své domácnosti, u své rodiny, ve své obci, ve své vlasti, ve svém státě ap.); ve svém rodišti: jsem tu d., mezi svými; nikam nejít, zůstat d.; zastihnout přítele d.; d. i za hranicemi; naši (fotbalisté ap.) hrají dnes d. na vlastním hřišti; být, počínat si, cítit se jako d.; ♦ jez d., co máš, u lidí, co ti dají (pořek.); všude dobře, d. nejlépe (přísloví); je všude d. všude si hned zvykne; buďte tu jako d. chovejte se, zařiďte se podomácku; ob. není tu d. necítí se tu dobře, příjemně; už jsem d. už chápu, už rozumím; být v něčem d. vyznat se v tom, rozumět tomu, ovládat to; v medicíně byl d.; kdo není ve vodě d., ať nechodí do velké hloubky; → zpodst. doma neskl. s. ob. vlastní byt, vlastní domácnost, domov: zde mám své d.; šaty pro (na) d. pro domácí potřebu; — v. též prodoma, nadoma