drát, -u m. (6. j. -ě, -u) (z něm.) hutní výrobek, zprav. malého kruhovitého průřezu, vzniklý válcováním n. tažením kovu do velké délky: tenký, silný d.; měděný, mosazný d.; kotouč drátu; obehnat drátem; ostnatý d.; za ostnatým drátem, přen. v koncentračním táboře; pletací d.; dráty jízdního kola; izolovaný elektrický d.; telefonní d.; sděl. tech. rozhlas po drátě přenášení rozhlasových pořadů způsobem založeným na principu telefonu; zařízení pro tento přenos; ♦ ob. dostat se za dráty do vězení; hovor. mít někoho na drátě mluvit s ním telefonicky; vzkázat něco po drátě (drátech) telegraficky n. telefonicky; ob. expr. mrkat na d. dívat se udiveně, divit se; → zdrob. drátek, dráteček v. t.