dvojný příd. kniž. dvojnásobný, dvojitý: d-á duha; d-á opona; jaz. d-é číslo v někt. jazycích (též v staré češtině) schopnost ohebných slov vyjadřovat zvláštními tvary vztah k dvěma jednotlivinám (srov. i novočeské tvary dvě, obě ruce, dvěma, oběma rukama; dvě stě; oči, uši, na kolenou aj. s význ. též množným); duál; d-é tvary duálové; mat. d. kořen rovnice dvojnásobný; těl. d. obrat o 360°; chem. d-á vazba při níž se spojení atomů účastní dvojnásobný počet elektronů než u vazby jednoduché; podst. dvojnost, -i ž. vlastnost, ráz něčeho, co je dvojí: d. života dvojí podstata