flek, -u m. (6. mn. -cích) (z něm.) 1. ob. skvrna: mít červený f. na krku; udělat si mastný f. na šatech; nář. černé fleky (V. Mrš.) neštovice; ♦ expr. nezůstane z něho ani mastný f. bude úplně zničen, zlikvidován 2. ob. příštipek, záplata; řidč. kus, odstřižek látky, kousek něčeho vůbec: fleky na podrážce; měl na kalhotech samý f.; – hledat stejný f.; fleky polí; fleky (s uzeným) flíčky; horn. (dř.) kus kůže sloužící jako ochrana kalhot 3. ob. místo: znát v okolí každý f.; seď na fleku!; přen. mít, dostat dobrý f. místo, zaměstnání; ♦ ať se na fleku propadnu! (zaklínání); být s prací na jednom fleku nedostat se v ní kupředu; zůstat sedět na fleku nepokračovat ve vývoji, ustrnout; nemoci z fleku nemoci se hnout (z místa), nemoci pokračovat (v práci, v řečí ap.); expr. ust. spoj. na fleku, od fleku, z fleku ihned: na fleku usnul; mohl by být od fleku ministrem; dal ho z fleku zavřít 4. (j. 2., 4. expr. též -a) kart. slang. kontra: dát flek(a) na hru; tuplovaný f.; hrát bez fleka; přen. ob. expr. dát někomu flek(a) překonat, předčit, umlčet, zkrotit někoho 5. stud. slang. nedostatečná (známka): dostat, dát f.; → zdrob. flíček v. t.