hřídel, -e m. i ž. strojní součást otáčivě uložená ve dvou n. více ložiskách, sloužící k přenášení točivého pohybu: h. rumpálu, mlýnského kola, turbíny, odstředivky; otáčky h-e; tech. h. plný, dutý, kloubový, čtyrhranný, zalomený, klikový, transmisní, vodorovný, svislý; fyz. kolo na h-i základní princip strojů umožňující přenášení točivého pohybu, jeden z tzv. jednoduchých strojů; zdrob. hřídelík, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích), hřídelíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m. (*hřídélek, -lku m., Konr., *hřídelka, -y ž.)