harašiti ned. (3. mn. -í) 1. vydávat drsný praskavý zvuk proměnlivé síly; chrastit, šustět, šelestit, šramotit: listí, papír haraší; písek mu haraší pod nohama; déšť haraší o okenice; ptáci haraší ve větvích; přen. vůz haraší ulicí hřmotně jede 2. (čím) působit, vyvolávat praskavý, chrastivý, šustivý zvuk; chrastit, šelestit, šramotit: h. krabičkou od sirek; h. klíčem v zámku; myš haraší (papírem) ve skříni; h. smíchem, dechem; v zemi to haraší touhou po životě; h. zbraněmi, přen. zbrojit, vyhrožovat válkou ○ předp. do-, za-; → nás. harašívati (o) bez předp.