hejtman, -a m. (z něm.) hist. 1. (v rakouskouherské armádě) setník: velitelem kompanie pěchoty byl h. 2. vojenský vůdce; vůdce, náčelník vůbec: táborští h-i; h. císařských vojsk; – h. pašeráků, loupežníků 3. (dř.) úředník stojící v čele něj. správního úřadu (nejč. okresního): okresní h.; rozhodování bylo vloženo do rukou h-ů a reakčních byrokratů 4. titul držitelů růz. úřadů, zvl. správních: h. hradu pražského; krajský, zemský h.; městský h.; rybníkářský h.; → expr. zdrob. hejtmánek, -nka m. (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích); — hejtmanský příd.: h-á uniforma; – družina h-á; – h-é nařízení; — v. též hetman