hlava, -y ž. 1. horní, popř. přední, řidč. též centrální část těla živočichů (u lidí a u opic kulovitého tvaru), v níž jsou uložena nervová centra a počátek zažívací roury, popř. důležitá čidla (oči aj.): lidská h.; h. psa, slepice, ryby, housenky, chobotnice; sklonit, otočit hlavu; kývat, vrtět, potřásat, hodit hlavou; skočit do vody po hlavě; dát na hlavu nasadit si klobouk, čepici ap.; mít, nechat na hlavě nesmeknout; otlouci někomu práci o hlavu, zprav. přen. expr. být nespokojen s jeho prací, vrátit mu práci k přepracování; bolí mě h.; mít rozpálenou hlavu; dát hlavy dohromady, přen. poradit se, je o půl hlavy větší; vyrůst o hlavu; zhrub. mít hlavu jako škopek, jako věrtel velkou, těžkou, přen. mít mnoho starostí: vyřezávat ze dřeva hlavy podoby hlav; hráč vyrovnal hlavou (sport.) hlavičkou, míčem odraženým hlavou; přen. ob. vlasy: nosit v hlavě hřeben v účesu; dát si dělat hlavu účes: mít hlavu přistřiženou do rendlíčku; mít hlavu jako mléko (stříbro, padlý sníh) šedivé, bílé vlasy; přen. kniž. slunce kloní hlavu k horám zapadá; ust. spoj. umrlčí h. lebka; kámen jak h. veliký, bít někoho h. nehlava všude, i po hlavě; bez rozmyslu; utíkat h. nehlava velmi rychle, ♦ nasadili (vrazili) by si vzájemně psí hlavu na krk (ob.) udělali by si co možná nejhoršího, tvrdí o sobě to nejhorší; strčit na někoho psí hlavu všecko na něho svést: dělat rámus, až vlasy na hlavě vstávají hrozný: mít práce nad hlavu velmi mnoho; nadělat řečí, až jde h. kolem; h. mu šla štěstím kolem cítil se velmi šťasten; vysmál se jí navrch hlavy (řidč.) hodně; opatrovat něco jako oko v hlavě velmi pečlivě, být někomu okem v hlavě (kniž.) velmi drahým, mít pro něho velkou cenu: působí to na něho, jako by dostal kladivem do hlavy drtivě; nepřítel byl poražen na hlavu úplně: pozdravit se na půl hlavy nedbale; utíkal, jen se mu h. třepala n. jako by mu h. hořela n. jako by mu hlavu zapálil velmi rychle, skočit do toho po hlavě jednat ráz na ráz, bez rozmýšlení, neuváženě; být vyšňořen od hlavy až k patě celkově, celý: mít oči navrch hlavy, kroutit nad příhodou hlavou divit se; jít hlavou proti zdi snažit se o nemožné: hlavou zeď neprorazíš (přísloví) nedokážeš nemožné; strkat hlavu do pasti vydávat se v nebezpečí, netušit léčku: nosit hlavu jako páv vysoko, pyšně vztyčenou: funkce mu stoupla do hlavy učinila ho přespříliš sebevědomým, neskromným n. pyšným; hlavu vzhůru s odvahou!, vzchop se!; začít zvedat hlavu být smělejší, drzejší; věšet hlavu pozbývat odvahy, být smutný: chytat se za hlavu projevovat zoufalství: nevím, kde mi h. stojí co mám dělat dřív, na jeho hlavě vše leží vše má na starosti; mít mouchy v hlavě dělat si starosti: nasadit mu štíra, červa, posadit brouka do hlavy dát podnět k nepříjemnému přemýšlení, k starostem: lámat si (nad) něčím hlavu usilovně o něčem přemýšlet: dělat si starosti; trápit se něčím; co tam, to tam, s tím si hlavu nelam (pořek.) tím se netrap, nechtěl bych mít tvou hlavu na krku být tebou, v tvé situaci: mít Prahy nad hlavu být Prahy syt, h. mi jde kolem, točí se mi h. cítím nevolnost, jdou na mne mdloby; jde mi z těch řečí h. kolem jsem z nich zmaten, rozčilen, mám jich dost; nemá to v hlavě v pořádku není normální; přeskočilo mu v hlavě (kolečko) pomátl se, má všecko v hlavě všecko zná, nic nezapomene, mít v hlavě řezanku, drtiny být hloupý; nechat na hlavě (ob.) být stejný, stejně špatný jako někdo jiný, a nemít tedy právo ho odsuzovat; (jenom) nechte na hlavě, má na tom dost viny nezastávejte se ho, nech na hlavě, znám tě (expr.) jen se nedělej hezkým, nevinným: mít máslo na hlavě dopustit se něčeho, co není čestné a zač hrozí trest; nemít kde hlavu složit bydlet, přespat; (ne)mít střechu nad hlavou; mít v hlavě, řidč. mít v hlavě rozsvíceno, nář. mít hlavu pod víchem (Něm.) být opilý; víno mu stouplo do hlavy; proto ti h. s krku nespadne neumřeš, nic zlého se ti nestane, strčit hlavu do rakve, sklonit hlavu do hrobu (euf.) zemřít; už ho h. nebolí (euf.) je mrtev; nezbývá mi než kulka do hlavy sebevražda; dát pro (za) někoho hlavu na špalek obětovat se (ručit) za něho, nebolí mě cizí h. nemrzí mě cizí záležitost, hanba padá na tvou hlavu jsi za to odpověden, stavět se na hlavu být proti něčemu; přerůst někomu přes hlavu předčit ho, dělat si, co se zlíbí, nezkřivit nikomu vlas(u) na hlavě neublížit ani v nejmenším; dát někoho zkrátit o hlavu popravit; dopis má hlavu i patu je dobře napsán, sklouben; divadelní kus nemá hlavy ani paty je nesmyslný, zmatený: všecko jde hlavou dolů převráceně, obráceně: stavět pravdu na hlavu překrucovat v opak; postavit své ukrutnosti korunu na hlavu vyvrcholit ukrutnost 2. (v širším smyslu) základna myšlení, uvažování, chápání, cítění; mysl: mít hlavu plnou nápadů; mít veselou hlavu; vyhnat někomu lásku z hlavy; revoluce v hlavách v smýšlení, horké hlavy vlastenců, ♦ mít v hlavě společnost stále myslit na společnost, leží mu v hlavě peníze; mít v hlavě jiného milovat; vrtá mi to v hlavě musím o tom přemýšlet; dětem to nešlo do hlavy nemohly to pochopit 3. (v užším smyslu) rozum, rozvaha, soudnost: pracovat rukama i hlavou; hlavy se více osvěcují, srdce však ledovatí (Havl.); plést děvčeti hlavu; kam jsi dal hlavu?; ♦ ztratit hlavu být skleslý; pozbýt rozvahy, jednat nerozvážně; nemá to ze své hlavy; napravit někomu hlavu přivést někoho k rozumu, člověk s otevřenou hlavou bystrý; být padlý na hlavu (expr.) hloupý; mít hlavu na pravém místě, mít dobrou hlavu být chytrý, bystrý: měla slabou hlavu (Pujm.) neměla nadání 4. vůle, umíněnost: mít tvrdou hlavu; mít svou hlavu; máš ty hlavu!; žena ocelové hlavy; všecko musí jít podle její hlavy; postavit si hlavu; česká hlava i zeď prorazí (pořek.) 5. středisko paměti; paměť: dědeček už nemá hlavu; mít, nosit něco v hlavě; spočítat něco z hlavy zpaměti: ♦ to mu nejde z hlavy nemůže na to zapomenout: co není v hlavě, musí být v nohou (n. v nohách) (pořek.) zapomnětlivý se mnoho naběhá 6. jednotlivý člověk; jednotlivec, osoba: roční spotřeba na hlavu; myslit při psaní díla na mladé hlavy; daň z hlavy; hlasovat podle hlav počtu přítomných; rod o devadesáti hlavách členech; ust. spoj. ten student je horká h. unáhlený, bouřlivák, otevřená, dobrá h. nadaný, bystrý, chytrý člověk; prázdná, zhrub. telecí, skopová h. hlupák; byla tam h. na hlavě mnoho lidí: ♦ kolik hlav, tolik smyslů (pořek.) každý má jiný názor: více hlav, více rozumu 7. kdo je v čele něčeho, něco řídí, je někde hlavní osobou; představený, přednosta, vůdce, náčelník, šéf: h. státu, rodiny, úřadu; h. fotbalového útoku; h. spiknutí; přen. kniž. hlavní město: Praha, h. království 8. sídlo života; život: přijít o hlavu; ztratit hlavu; na jeho hlavu je vypsána cena; h. za hlavu!; ručit za něco hlavou; nechat v dole hlavu; položit hlavu za svobodu obětovat život 9. věc tvarem (popř. polohou) připomínající hlavu, podobná hlavě: hlavy hub kloboučky; klobouk s malou hlavou; hlavy salátu, zelí (řidč.) hlávky, náměstí dlážděné kočičími hlavami kulatými kameny; letadlo klouzlo po hlavě; ♦ trefit hlavu hřebíku (n. čast. uhodit hřebík na hlavičku) uhodnout, vystihnout něco, najít správné řešení, učinit právě vhodný zásah; anat. h. svalu počáteční masitá část vřetenovitého svalu; tech. h. šroubu, nýtu, hřebu, čepu, svorníku aj. zesílená část na konci dříku s opěrnou plochou k dosednutí na spojovanou součást a s vhodnou tvarovou úpravou pro uchopení, přidržení, utahování, zarážení aj.; upínací h. nářadí k upínání obráběcích nástrojů n. i obráběných předmětů; ojniční h. koncová část ojnice určená pro uložení pístního čepu u bezkřižákových strojů; frézovací, nožová h. řezný nástroj skládající se z válcovitého tělesa a z nožů do něho zasazených; dělicí h. pomůcka k dělení kruhu (na celistvý počet dílů) při obrábění (součástí); vrtulová h. součást nasazená na konci hřídele leteckého motoru, na kterou se upevňuje vrtule; h. válce víko válce spalovacího motoru; stav. h. trámu konec uložený při zdi, ve zdi ap.; hvězd. h. komety přední část skládající se z jádra obklopeného komou 10. nejhořejší, nejvyšší část něčeho; vrchol, vrcholek, vršek: h. věže, stromu, květiny, hory; házeli jsme (při losování) korunu, mně padla h., jemu orel (ob.) líc mince; stav. h. piloty horní část piloty, na kterou dopadá beran při zarážení; h. komína ukončení dříku komína; tech. h. kotle nástavek vyčnívající ze zazdívky, opatřený vodoznakem a manometrem, zhlaví; stroj. h. šicího stroje horní část nad deskou; svislá část na levém konci ramena s jehlovou a tlakovou tyčí; žel. h. kolejnice horní zesílená část kolejnice, po níž pojíždějí vozidla; bot. h. kořene, oddenku nejvyšší část přecházející v lodyhu; vin. h. vinné révy zesílená a rozvětvená část jejího nadzemního kmene, babka 5 11. kniž. horní část písemností n. tiskovin; záhlaví, nadpis: h. listiny, novin, časopisu; nadpis v hlavách románu 12. kniž. a odb. část, oddíl knihy, písemnosti; kapitola: ustanovení šesté hlavy ústavy; h. stanov, smlouvy 13. (též mn. hlavy) část něčeho, kam se obyčejně klade hlava (zvl. postele, hrobu ap.); čelo: sedět v hlavách postele (op. nohou); svíce u hlav rakve; v hlavách hrobu roste keř †14. vražda, zabití: → zdrob. hlavička, v. t., hlávka v. t., hlavinka v. t., hlavěnka v. t.