hnát, -u m. (6. j. -u, řidč. -ě) 1. dlouhá kost horních n. dolních končetin; zast. ob., dnes jen zhrub. (též hnáta, -y ž.) ruka n. noha: lebka se zkříženými hnáty; h. mamuta; – zast. ob. o berličce, hnáty křivé (Erb.); takovým lenochům neškodí hnáty trochu natáhnout (Něm.), přiložit hnáty (Něm.) přičinit se: zhrub. polámat si, zpřerážet někomu hnáty; vyváznout se zdravými hnáty; uříznu ti tu hnátu (Bran.) nohu 2. nář. expr. velký kus, velký krajíc: h. chleba (Rais); zdrob. hnátek, -tku m. (6. mn. -tcích)