horský příd. 1. týkající se hor: h. hřbet; h-á krajina; h-é sedlo; h. potok; h-á silnice, cesta, stezka; h-é podnebí; čistý h. vzduch; h-á květina, květena; h-á bouda; H-á služba dobrovolná organizace pečující o bezpečnost návštěvníků hor; h-é slunce lampa, zprav. rtuťová, vytvářející hlavně ultrafialové záření; tech. h-á lokomotiva; geol. h. tlak všesměrný hydrostatický tlak v hlubších pásmech zemské kůry, podmíněný zemskou tíží; voj. h-á pěchota, h. pluk pro boj v horách; h-é dělo; horští myslivci (v někt. armádách) vojáci vycvičení pro boj v horách; jaz. h-á němčina německá nářečí, kterými se mluví v jižním Německu, Švýcarsku a v Rakousku, tzv. "oberdeutsch"; bot. h-é pásmo vegetační stupeň vyznačující se lesy bukovými n. smrkovými a loukami (u nás 1000 1500 m nadmořské výšky); rozrazil h.; pryskyřník h.; jilm h.; zool. čolek h.; kamzík h.; svišť h. †2. kutnohorský: obyvatelstvo h-é (Pal.); H-á brána (dř. v Praze), přísl. horsky: vzduch h. vonný (R. Svob.)