hovořiti ned. (3. mn. -í) vést hovor; rozmlouvat, rozprávět, mluvit, povídat: h. mezi čtyřma očima; hovořili spolu dlouho do noci; krále hovoří Karel Höger hraje v rozhlasové hře: hovoří Moskva (z rus.) hlásí se rozhlasová stanice Moskva; přen. z hlubokých plic hovoří město (Hora); cifry rozpočtu hovoří jasnou řečí; hovoří k nám hudbou; mysl. bažant hovoří (při hřadování) končí volání asi o tercii nižším hlasem ○ předp. do-, do- se, na-, na- se, po-, pro-, roz-, roz- se, s-, s- se, vy-, vy- se, za-: → nás. hovořívati ○ předp. do-, do- se, roz-, roz- se