jenž, zř. a kniž. jenžto zájm. vzt. (ž., s. jež; j. 2. jehož, jíž, jehož, po předl. bez něhož, do níž; 4. m. jen živ., a to zprav. v důrazu n. po předl. jehož, pro něhož, živ. i neživ. jejž, pro nějž, ž. již, na niž, s. jež, za něž; mn. 1. již (zř.), jež, jež; 2., 6. jichž, bez nichž; 3. jimž, k nimž; 4. jež, pro něž; 7. jimiž, s nimiž; tvary 1. a 4. j. i mn. jsou kniž.; podobně jenžto, jehožto atd., 1. j. i mn. zast. jenž, jenžto bez rozlišení rodu) uvozuje vedlejší větu vztažnou a vyjadřuje její vztah zprav. k určité osobě n. věci uvedené ve větě řídící; který, kterýž(to): cíl, jenž stojí před námi; jméno, jež vyslovil; slib, jehož se mu dostalo; obliba, jíž se těšil; úkol, na nějž nestačí; píseň, již máme všichni rádi; cesta, po níž denně chodím; vyznamenání, jež byla k výročí udělena; prostředky, bez nichž se neobejdeme; skvělé výkony, jež atleti podali; naši přátelé, s nimiž jsme vás seznámili; zast. králové, jenž (jenžto) vládli (Pal.)