kloudný příd. ob. 1. dosti dobrý; pořádný, slušný, způsobilý: uvařit nějaké k-é jídlo; není tady k-é hospody; nebude z něho nikdy nic k-ého; promluv přece něco k-ého rozumného n. vhodného; není s ním k-á řeč rozumná 2. řidč. pěkný, hezký: musím jim panenku ušít, ale nějakou kloudnější (Rais); přísl. kloudně: k. se najíst; neumí k. česky; podst. kloudnost, -i ž.