kmet, -a m. (1. mn. -i, -ové) 1. (též *kmetice, -e ž., Maj.) kniž. stařec: stříbrovlasý k. 2. hist. hlava rodu; představitel obce ve staroslovanském společenském zřízení; stařešina: rodoví náčelníci, vladykové a kmeti 3. hist. práv. (ve středověku) příslušník zemského soudu 4. práv. (v kapit.) laický přísedící soudu: zemští, krajští kmetové †5. (též *kmetice, -e ž., Lum.) sedlák, poddaný: kmeti usedlí na statcích královských; → expr. zdrob. k 1 *kmetík, -a (Schulz aj.), *kmetíček, -čka (Čap.-Ch.), *kmetoušek, -ška (Čap.-Ch.) m.: děda Mráz, veselý kmetík (Lit. nov.)