koncert, -u m. (6. j. -ě, -u) (z něm. driv. fr.) 1. předvádění hudební skladby n. hudebního výkonu většího rozsahu n. významu, dnes zprav. veřejné: k. komorní, dechové hudby; promenádní k.; dávat k.; dávat k-y v šlechtických domech; přen. ptačí k.; žert. k. žab; kočičí k.; expr. k. děl 2. hud. přednesová, zprav. vícevětá skladba pro sólový nástroj s doprovodem orchestru: Dvořákův houslový koncert a moll 3. expr. dobrá souhra, dobře sladěná práce, podívaná ap.: první útok předvedl pravý k.; přen. světelný k. ulic; → expr. zdrob. koncertek, -tku m. (6. mn. -tcích); — koncertní příd.: k. síň; k. i divadelní život; k. pěvec; k. mistr první hráč nástrojové skupiny v orchestru; přen. expr. k. čtenář myšlenek (Sez.) budící obdiv, skvělý; → přísl. koncertně: vystoupit, zpívat k.