koráb, -u m. (6. j. -u) 1. poněk. zast. velká námořní loď: staré válečné k-y; kupecké k-y; boty jako k-y velké; expr. silniční k. velký neforemný povoz; přen. k. pouště velbloud 2. nář. velký kus sloupnuté stromové kůry: v kamnech praskalo smolné dříví a k-y (Nov.); k-y u plotu vysoko narovnané (Jir.); kůže by ztvrdla na k. (Rais); → zdrob. korábek, -bku (6. mn. -bcích), korábeček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.