koridor, -u m. (z it.) 1. rozlehlá chodba velkých budov, zvl. spojovací: zámecký k.; divadelní k.; táhlý k., klenba vysokého k-u; vcházet do sálu z k-u 2. pruh území vedoucí cizím státem a zajišťující spojení s mořem n. se zájmovým územím: někdejší polský k.; k. mezi vnitrozemským státem a mořem; vodní k. spojovací kanál; koridorový příd.: k. systém