koule, -e ž. (2. mn. -í) 1. geom. těleso, jehož všechny body povrchu jsou od středu stejně vzdálené 2. tvar tohoto tělesa n. předmět tohoto tvaru: světelné k.; eidamská k. eidamský sýr ve tvaru koule; kulečníková k.; ozdobné skleněné k. v zahradě; k. lustru; sluneční, zemská k.; sněhová k.; zhrub. hlava: nabít si kouli; sport. náčiní k vrhu: vrh koulí; anat. k. oční hlavní orgán ústrojí zrakového, bulbus, bulva; kuch. sněhová, pálená k. druh moučníku z páleného těsta 3. náboj střelné zbraně; kule, kulka: vojáka zasáhla první k. 4. stud. slang. nedostatečná známka; kule: dostat kouli z fyziky 5. koule mn. zhrub. varlata; válet si k. být líný, nepracovat; zdrob. kulička, koulička v. t.