království, s. 1. země, v níž vládne král: K. dánské, Dánské k.; Spojené k. Velké Británie a Severního Irska; Čechy se staly k-m v 12. stol.; K. české, České k. (hist.); Čech z k. (zast.) z Čech (na rozdíl od Moravy a Slezska); víra v k. nebeské (náb.) ve věčnou blaženost; přen. expr. oblast, v níž je někdo svrchovaným pánem: kuchyně je k. hospodyně; k. snů; expr. neudělat něco ani za k. nebeské ani za nic, za žádnou cenu †2. královská hodnost (Pal.); expr. zdrob. královstvíčko, -a s. (6. mn. -ách)