krám, -u m. (6. j. -u, -ě) (z něm.) ob. 1. místnost, v níž se prodává zboží; obchod, prodejna: kupecký k.; cukrářský k.; jít nakoupit do krámu; někdejší masné krámy; řada pouťových krámů; ♦ vyložit všechno na k., jít se vším na k. všechno povědět, prozradit; jdi od krámu nepřibližuj se, nedotýkej se; hodilo se mu to do krámu bylo mu to vhod; to je jako houska na krámě jasné, zřejmé, jisté; to je u nich jako houska na krámě docela obvyklé; jaký pán, takový k. (přísloví) (o věcech i o člověku) vlastnosti majitele n. vedoucího se obrážejí i na jeho věcech, práci n. podřízených 2. (často mn. krámy) expr. věc (věci) nemající velkou cenu; staré věci; harampádí, haraburdí: je to jen starý k.; co s tím krámem?; všude plno krámů, nic pořádného; ♦ to je krámů to je toho; to je nějakých krámů to je okolků; nadělal s tím krámů zbytečných okolků; a je po krámech je to vyřízeno, obstaráno 3. krámy pomn. zhrub. čmýra; → zdrob. k 1 krámek, -mku (6. mn. -mcích), †krámec, -mce (Jir., Wint.), krámeček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách), *krámík, -u (Staš.) m.