kráva, -y ž. (7. j. krávou, mn. 2. krav, 3. kravám, 6. kravách, 7. kravami) 1. samice tura domácího chovaná pro mléko, maso a užívaná též k tahu: stelná, jalová k.; tažná k.; dojná k., přen. zdroj vykořisťování; tučná k., přen. úrodný rok; dluh je železná k. trvalé zatížení, břemeno; ♦ ob. expr. chtít, dostat, vymámit z jalové krávy tele žádat, provést, dokázat něco obtížného, nemožného; potmě je každá k. černá (pořek.) potmě nelze nic rozlišovat; naše k. se napila z vaší louže (o velmi vzdáleném příbuzenství); sousedova k. lepší mléko dává (vyjádření závisti); lepší doma krajíc chleba než v cizině k. celá (přísloví); hospodařit z krávy na kozu (Baar) špatně, čím dál hůř 2. samice přežvýkavých sudokopytníků vůbec 3. odb. samice losa 4. zhrub. nadávka: ty krávo pitomá! 5. mořská k. koroun (zool.); → zdrob. kravka, -y ž., kravička v. t.