kvintlík, kvintík, kventlík, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) (z něm. driv. lat.) †1. někdejší míra a váha, čtvrtina lotu (necelých 5 g): rozprodal sůl do posledního kvintlíku (Baar); o kvintík více váhy (Vanč.); mosazný kventlík (Jir.) 2. nář. a zast. nepatrné množství, troška: aby o kvintlík nebylo slávy víc (Hál.); vypočíst na kvintlík (Šal.), kventlík (Jah.) přesně, do podrobností; vykonat něco do posledního k-u zcela přesně; nemá ani za k. rozumu vůbec žádný; → expr. zdrob. †kvintlíček (Svob.), †kventlíček (Ben.), -čku m.; — v. též kvantlík