laskavý příd. 1. (ke komu) velmi vlídný, přátelsky nakloněný, velmi ochotný (zprav. o osobě starší, vážené ap.): l. člověk; l. k dětem; l. k podřízeným; buďte tak laskav a pomozte mi; l. tón; l-á pomoc, rada; l-é prominutí, omluvení; říci několik l-ch slov; l. čtenář, posluchač, divák blahovolný †2. láskyplný, milující, milostný: l-é vzpomínky (Ner.); l-é dítě (Erb.), l. hovor (Tyl); → přísl. laskavě: l. jednat, mluvit; odpusťte l., sdělte nám l.,... (zdvořilostní obraty); → podst. laskavost v. t.