legenda, -y ž. (z lat.) 1. liter. epický útvar obsahující vypravování o životě posvátných osob jednobožských náboženství: staroslověnská l. o svatém Václavu; l. o svaté Kateřině; (někdy též) starodávné vyprávění vážnějšího charakteru vůbec: to je už stará l. pověst; přen. kniž. legendární postava: Matěj Kopecký se stal l-ou 2. rozšiřovaná nepravdivá, smyšlená zpráva; pověst, výmysl, smyšlenka: kolem hercovy postavy kolují celé l-y; šířit lživé l-y 3. vysvětlující text na mapách, plánech ap.; nápis na obrazech rytinách n. k obrazům, k rytinám ap.: l. mapy; l. ke křížovce; nečitelná l. výkresu; – l. kolem obrazu; l. s letopočtem na zvonu; l. na rubu mince 4. (kdysi) název třídy, v níž se učilo čtení: (piaristé) přijali jej do druhé třídy, do tak zvané l-y (Jir.); expr. zdrob. k 2 legendička, -y ž.: povídačky a l-y; legendární v. t.: legendový, legendický [-dy-] (*legendní) příd.: l. děj; l-ová postava vystupující, jsoucí v legendě; l-ová svatozář jako v legendách; l-ický ráz; l-á literatura týkající se legend; l-ický svod legend; l-ní tragika (Ner.) v legendách obvyklá