lektvar, -u (řidč. a zast. letkvar, -u, zast. a nář. lekvar, lekvár, -u, lektvař, -e) m. (z lat. zákl.) 1. (kdysi užívaná) kašovitá směs léčiv se sirupem, medem ap.: strojit, užívat l-y 2. ob. a expr., často hanl. lék vůbec, zvl. lidový: kořenářka svářela l-y proti horečce; baby vařily mocné lektvaře (Jir.); l. pro spaní; přen. hanl. lektvaře k dráždění nervů (Vrchl.) nehodnotné romány; literární l. (Fuč.) 3. nář. lekvar, lekvár povidla: vařit lekvary (Něm.)